ZDRAVOTNÍ MISIE

Člověk léčí, ale Bůh uzdravuje

Osm zákonů zdraví

Zdravotní principy programu New Start, tedy jak udržet své tělo i ducha v dobré kondici hlouběji popsala v 19. století Ellen Gould Whiteová. Bylo to v době, kdy žádné vědecké a lékařské kapacity nevěděli téměř nic o zdravotních principech nutných pro člověka.

vahaA přesto například již v roce 1869 mluvila E. G. Whiteová o „elektrických pochodech v mozku“, dlouho před tím, než Dr. Charles Mayo ze světově proslulé Mayo Clinic dokázal pravdu jejího prohlášení. Mluvila také o tabáku, alkoholu a jejich destruktivních vlivech na člověka v době, kdy ještě lékaři používání tabáku doporučovali jako lék. Celé století před tím, než D. Wendell Stanley – nositel Nobelovy ceny ve virologii, ohromil lékařský svět svým objevem rakovinového viru, prohlásila: „Rakovina je mikrob“.

Program New Start

Na tomto místě chci alespoň obecně uvést, tyto základní body programu zdravotní reformy života s názvem NEW START. Je to osm jednoduchých bodů, které když člověk přijme za své, může prožívat život mnohem plnohodnotněji, šťastněji a vyrovnaněji.

N

nutrition

výživa, strava

E

exercise

cvičení

W

water

voda

   

 

S

sunshine

sluneční světlo

T

temperance

střídmost

A

air

vzduch

R

rest

klid, odpočinek

T

trust in divine power

důvěra v Boží moc

Tabulka 1 – Program New Start

N – Správná strava

NPři volbě stravy bychom se měli nechat vést potřebou živných látek pro naše tělo. Přitom se nemůžeme spolehnout na svoji chuť, kterou mohly změnit špatné stravovací návyky. Často máme chuť na jídla, která nám škodí a zeslabují zdraví, místo aby nám dodávala sil. Také nesmíme klást důraz na všeobecné zvyklost. Mnoho nemocí a utrpení způsobily rozšířené omyly ve způsobu stravování. Špatně připravené jídlo oslabuje orgány v nichž se tvoří krev. V organismu pak panuje chaos, který vede k nevolnosti. Člověk je proto někdy podrážděný a má špatnou náladu. Tisíce lidí se stávají obětí špatného stravování. Mnoho lidí by mohlo mít na náhrobním kameni napsáno: „Zemřel, protože se špatně stravoval.“

E. G. White uvádí: „Bůh nám dal k jídlu obilniny, ovoce, ořechy, semena a zeleninu. Připravíme-li je co nejjednodušeji, jsou obzvlášť zdravé a výživné.“1

E - Čistý vzduch a pohyb

EAktuálním tématem dnešní doby je znečištěný vzduch. Je to pro nás velmi důležité, protože náš život je na vzduchu závislý. Čistý a čerstvý vzduch je pro náš dobrý pocit nepostradatelný. Proto bychom se měli co nejvíce zdržovat v přírodě, zhluboka dýchat a hodně se pohybovat. Ulehčí to nervům a napomáhá dobrému trávení, zažene depresivní nálady a jiné potíže. Bylo dokázáno, že málo používáme svalstvo a oslabené svalstvo je původcem mnoha nemocí. Snížení funkce a ztuhnutí svalstva se podílejí na nejčastějších nemocech jako je bolest hlavy, nespavost, nechuť k jídlu, malátnost, zácpa, srdeční a oběhové poruchy, revma a poruchy látkové výměny (nejčastěji u duševně pracujících). Jako základní léčebné opatření bývá ve všech těchto případech doporučován systematický pohyb - např. práce na zahradě, procházky v rychlejším tempu, chození po horách, gymnastika, plavání a jízda na kole.

W - Používání vody

WVšechny procesy v našem těle potřebují vodu. Voda se také s úspěchem používá jako léčebný prostředek. Protože pohybem a látkovou výměnou vodu ztrácíme, musíme ji tělu znovu dodat a to ve formě nápojů a stravy. Většinou necítíme takovou potřebu pít, jakou tělo ve skutečnosti má. Proto si musíme připomenout, že během dne bychom měli vypít dva až tři litry čerstvé vody. Množství závisí na druhu činnosti a na podnebí. Obecný princip výpočtu potřebného množství vody je 1/10 tělesné hmotnosti krát 0,4.

Vnější použití vody by mělo být nedílnou součástí naší péče při předcházení nemocem (např. denně bychom se měli sprchovat či koupat). Při léčbě vodou poslouží parní lázně, obklady či zábaly, lázně rukou i nohou, kontrastní lázně apod.

S - Sluneční světlo

STak jako vzduch, tak i sluneční světlo je nezbytnou součástí našeho života. Úspěšné léčení mnoha různých nemocí potvrzuje vždy znovu a znovu význam slunečního záření. Sluneční paprsky zahřívají nejen naše tělo, ale i mysl a srdce. Jak se nám uleví, když se po týdnech deště zamračená obloha rozjasní! Tak jako každý léčebný prostředek může mít i sluneční záření v nadměrném množství škodlivé účinky. Musíme si uvědomit, že každý sneseme jiné množství. Dobu po kterou budeme vystaveni slunci si musíme zvolit sami podle toho, jak jsme na sluneční záření citliví.

Nervozita, nechuť k jídlu, nespavost, bolest hlavy, bušení srdce a zvýšená teplota jsou známkou, že jsme dobu strávenou na slunci přehnali.

Strava a slunce spolu těsně souvisí. Když sluneční světlo působí na kůži, vytváří určité hormony a vyživovací látky (např. vitamin D). Stravujeme-li se nesprávně, má sluneční záření na kůži opačný efekt. Zapamatujme si, že sluneční záření je nebezpečné pro ty, kdo jí jídla bohatá na kalorie a nemají dostatek zeleniny, ovoce a celozrnných výrobků. V těchto případech je nutné se slunečního záření vyvarovat.

T - Střídmost

TStřídmost je téma na které jsme téměř zapomněli. Střídmost je nezbytná v množství potravy a to i zdravé. K tomu je zapotřebí sebeovládání, čemuž by se měly učit již děti. Pudy nesmějí ovládnout naši vůli. Sebeovládání patří k nejcennější výzbroji potřebné k úspěšnému zvládnutí tvrdých požadavků, s nimiž se setká každý člověk. Cesty moudrosti jsou milé a všechny její stezky klidné. Každý člověk, který touží po vyšším cíli než je světská moc, ať přemýšlí o slovech moudrého muže: „Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství.“2

A - Vzduch

AZ časopisu Journal of Health & Healing3: Všechen kyslík není stejný - stromy a vodní toky vytvářejí elektrizovaný kyslík. Pokud zhluboka dýcháme, negativně nabitý kyslík elektrizuje naši krev. Negativní náboj na krevních buňkách a površích napomáhá proudění krve. Elektrizovaná krev zvyšuje oxidázu cytochromu v plicích.

Čerstvý vzduch působí na mozek jako sedativum - bez toho, že by vykazoval nějaké negativní vedlejší účinky. Naproti tomu smog, kouř, automobilová a železniční doprava a nahromadění lidí ve velkých městech kvalitu vzduchu ničí.

Pokud přebýváme většinou v nevětraných prostorách, nemůžeme se divit, jsme-li unavení, mátožní a dokonce i ospalí. Zatuchlý vzduch má za následek zatuhlé myšlení.

Dříve jsme si mysleli, že smog je pouze nepříjemný, dnes víme, že představuje závažný problém. Síra, dusík a cyklické složky, které jsou jeho součástí, jsou nebezpečné pro zdraví. Smog zvyšuje riziko řady onemocnění dýchacích cest, dokonce i rakoviny plic.

Fyzická aktivita na čerstvém vzduchu přináší desetinásobný prospěch než cvičení v uzavřených prostorách. Vystavení čerstvému vzduchu posiluje srdce, zlepšuje kvalitu spánku, redukuje bolestivost a snižuje tvorbu kyselin.

Svěží vzduch působí proti nudě i vyčerpání, přináší do života radost a nadšení.

R - Klid

RNaše tělo nemůže být v činnosti bez přestávky. Potřebujeme odpočinek!

Naše zažívací orgány potřebují odpočinek. V raném středověku lidé jedli dvakrát denně, od 11. století většinou třikrát denně. Zvyk jíst dvakrát mezi hlavními jídly (svačiny) se objevil teprve v posledním století a stal se samozřejmostí. Současně se značně rozšířily civilizační nemoci. Zkušenosti z klinik ukázaly, že snížení počtu jídel na dvě denně se ukázalo být prospěšné při léčení civilizačních nemocí. Dostatečně dlouhé přestávky k trávení jsou pro zdraví velice nutné. Dnes máme téměř všichni co do činění s jevem, kdy nás "honí mlsná" a nutí nás neustále něco dávat do úst. Řečtí filozofové považují lidi, kteří jedí více než dvakrát za den, ze barbary.

Naše tělo má začínat den v plné síle. Máme počítat se sedmi až osmi hodinami spánku.

Potřebujeme také duševní odpočinek. Aby nás nepřemohl stres a spěch, abychom měli jasný úsudek.

Nesmíme zapomínat na každodenní odpočinek např. na procházce. K zotavení a odpočinku pomáhá také každoroční dovolená.

Je rozdíl mezi zotavením a zábavou. Zotavení posiluje tělo přičemž nás osvobodí od denních starostí a osvěží stejným dílem tělo i duši. Umožní nám s novou sílou vykonávat naše každodenní povinnosti a úkoly. Naproti tomu zábava je požitek, který si často dopřáváme v nadměrné míře. Stravuje síly, potřebné k práci a bývá překážkou skutečného životního úspěchu.

Z knihy Daniele Starenkyje „La vie en abondance"4 chci vyzdvihnout: Odpočinek je jedním ze zákonů zdraví. Jako nedílná součást mnoha životních rytmů je nezbytný a přirozený. Stejně jako noc přechází v den, odpočinek je následován prací.

Život je rytmus: v těle člověka se střídá nádech a výdech, systola a diastola, vstřebávání a vylučování, napětí a uvolnění; v přírodě zase noc a den, léto a zima. Má-li člověk žít v souladu s rytmem svým i s rytmem svého okolí, potřebuje po práci odpočívat, po zátěži se uvolnit a po předchozím bdění se vyspat.

Uvolnění, odpočinek, spánek, tato slova se příjemně poslouchají. Ale neslyšíme mnohem častěji a až k zbláznění jiná slova: stres, práce, bdění? Člověk s rozvráceným přirozeným rytmem je zasazen do rytmu umělého. Jenže rytmus přírody nelze umělými lidskými činnostmi narušit a změnit, a tak dále pokračuje pravidelné střídání noci se dnem, zimy s létem a večerního vánku s poledním horkem.

Uvolnění, odpočinek a spánek jsou pro člověka k zachování jeho celistvosti nezbytné; jsou nepostradatelné pro jeho vitalitu a zdraví. Žít bez jídla po určitý čas můžeme, ale bez spánku vydržíme jen velmi krátce. Naprostá nepřítomnost spánku se pak stává smrtelnou.

Práce, tělesná a duševní aktivita opotřebovávají tělo a produkují odpadní látky: kreatin, kreatinin, kyselinu mléčnou, oxid uhličitý. Pokud tyto toxické látky dosáhnou příliš vysoké koncentrace, působí jako skutečné jedy, které se hromadí ve tkáních a buňkách. Pokud nejsou dostatečně nebo vůbec vyloučeny, dochází k autointoxikaci, které dále následuje nemoc a smrt. Přerušení činnosti umožňuje tyto odpadní látky z těla vyloučit. Nyní je už třeba pochopit, že rytmus činnost / nečinnost musí být souměrný.

Odpočinek, spánek a uvolnění tedy nejsou něčím negativním, „ztraceným" časem. Jsou skutečnými funkcemi, důležitými (spíme přibližně třetinu naší existence) a nezbytnými pro život. Doktor Pourcel to ilustroval takto: „Během spánku organismus pracuje, ale v jiném režimu než ve stavu bdění. Vědomé činnosti ustupují činnostem s vegetativní převahou. Vše se odehrává, jako kdyby organismus byl přístroj, kde jedna skupina přes den pracuje a druhá skupina jej v noci vymetá, čistí, promazává kolečka a dobíjí baterky. Ta první vydává (a často plýtvá); ta druhá zotavuje a šetří.“

Tento zákon zdraví je nejvíc zanedbáván, ořezáván a porušován. Mechanizace, hluk a nadměrné používání elektřiny zničily klidné denní hodiny a přetvořily noc v období intenzivní činnosti, činnosti nervové, umělé a nepravé.

Člověk sklízí, co zasel, a ten, kdo před několika desítky let přehlížel nervové deprese, stres a nedostatek spánku, jimi dnes trpí chronicky. Důsledky: různé a bolestné nemoci, nerovnováhy, nesčetné duševní a nervové poruchy, předčasné stárnutí, neschopnost podat opravdový fyzický nebo duševní výkon. Člověk chce popřít odpočinek, ale přitom se stává neschopný pracovat a mechanizovaná práce, práce na páse, se stávají břemenem, které ho ještě víc zotročují. Šlechetnost práce zemřela s instinktem pro odpočinek, jenž nám poskytoval radost z uvolnění pro znovunabytí síly a krásy.

Rozlišili jsme uvolnění, odpočinek a spánek, tři stavy, které dovolují našemu tělu obnovovat se, udržovat se a budovat. Je zajímavé zamyslet se nad tím, že novorozenec spí přibližně 20 hodin z 24 a probouzí se jen na kojení, zatímco starý člověk, který ukončil svůj růst a nemá již takové nároky na obnovu spí pouze 5 až 6 hodin denně.

Odpočinek, ve zmíněných třech podobách, je tedy funkcí, funkcí, která umožňuje životu rozvinout se, posílit, dosáhnout plnosti. Přiměřeně dlouhý a kvalitní odpočinek je klíč k mladosti těla, srdce a ducha, protože skrze něj jsou neutralizovány a odstraněny tělesně i duševní odpadní látky.

Podívejme se na tuto funkci v jejích třech formách:

1. Uvolnění (relaxace)

Uvolnění (relaxace) je krátké odpočinutí uprostřed práce, uvolnění tělesné a duševní.

Tělesné uvolnění - umožňuje šetřit síly, neplýtvat zbytečně energií, ale soustředit ji směrem k určité činnosti, která se tak stává snadnější. Když člověk pracuje, může si vzít příklad ze zvířat. Co udělá kočka, chce-li přeskočit zeď? Zapojí pouze svaly, které jsou striktně nezbytné pro tento výkon. A co udělá člověk, když chce psát? Nejen, že ruka se ruka křečovitě chopí pera, ale loket ztuhne, paže se zatne, nohy se začnou nervózně krčit a natahovat, záda budou ohnutá a napjatá námahou a obličej se úkolu zúčastní svými grimasy, mračením a svrašťováním až se objeví vrásky. A co dělá? Píše jeden jednoduchý děkovný dopis. Přispívá všecka tato svalová námaha k lepšímu psaní? Ne! Nechává pisatele vyčerpaného, zchvácenější než kdyby ušel několik kilometrů pěšky.

Když si člověk uvědomí napětí svých svalů, musí se naučit je uvolnit. Jeho tvář ať zůstane hladká, rty ať se usmívají, oči ať září a čelo se rozjasní. Práce se tak stane obohacující, zdroj radosti a ne vyčerpání. Relaxační cvičení jsou pro tělesné uvolnění velmi užitečná. Úlevu přinášejí masáže. Celková vlažná asi dvacetiminutová koupel před večeří nebo před usnutím působí často zázračné zotavení a uklidnění. Krátká siesta před obědem - jen pár okamžiků zastavení a zapomenutí - prospívá nejednomu vyčerpanému člověku a umožňuje dokončit den v plné síle.

Duševní uvolnění - obecně následuje uvolnění tělesné. Hladké čelo sotva schovává nepokojné myšlenky. Zářivá tvář nemůže ukrývat úzkost. Nicméně abychom zakusili opravdové uvolnění mysli, je nutné mít jasné, klidné srdce, na které starosti a momentální trápení nedosáhnou. Úzkost, nepokoj, rozrušení přináší vyčerpání a zhroucení, a potom udělají z člověka snadnou kořist bez obrany. Kde najít takové uvolnění nezbytné pro blahobyt člověka? Bible nám zaznamenává slova Ježíše: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ 

2. Odpočinek

Odpočinek je zastavení každodenní práce a úkolů, zastavení práce ve všech podobách. Práce musí uvolnit místo volným chvílím, duševnímu a duchovnímu pohledu. Je to pohled ne-činnosti, vnitřního klidu, ticha. Odpočinek v tomto smyslu se stává rozjímáním. Hluboký smysl takového odpočinku, který obnovuje duši, se nachází ve zvolání Boha, který po dokončení stvoření odpočinul a potvrdil, že vše je dobré. Člověk také musí odpočinout od práce, aby mohl pozorovat dílo stvoření, mít z něj radost a najít zde nějaký smysl. Pouze v takovém postoji srdce a ducha může člověk uchopit skutečnost, dosáhnout opravdového uvědomění, blíže poznat Stvořitele a jeho stvoření. Ticho, vnímavé pozorování a schopnost rozjímat jsou nutné pro rovnováhu. Zábava, rozptýlení ani sport nemají místo ve skutečném odpočinku, který je hledáním pokoje.

Proto již od Stvoření Bůh stanovil jeden den odpočinku, oddělil ho od ostatních, požehnal a posvětil. Později napsal svým vlastním prstem na tabulky Zákona: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." Tento den se stal znamením harmonického vztahu mezi Bohem a lidmi, dnem, kdy se v odpočinku člověk setkává se svým Bohem, aby ho uctíval a vzdal čest jako Stvořiteli. Tento každotýdenní odpočinek je pro člověka zárukou jeho duchovního, morálního a tělesného zdraví. Během svého života zde na zemi řekl Ježíš: „Sobota je učiněna pro člověka“ pro jeho dobro, pokoj, sílu a radost.

3. Spánek

Spánek je zastavení vědomí. Tato pravidelná činnost je společná všem živočichům, ale u lidí se značně překroutila a chronická nespavost se stala utrpením v civilizačním měřítku. V roce 1957 Gallupův Institut dokončil pozorování v osmi různých státech a ohlásil, že polovina populace Spojených států spí špatně, což v té době představovalo asi 50 milionů osob. (Od té doby se počet nesnížil, ba naopak významně vzrostl. Nyní trpí nespavostí i zcela malé děti.) člověk, který bez spánku není schopen žít, instinktivně vyhledává nějaký prostředek na spaní. Prosazuje se heslo: „Spát za každou cenu“, a podávají se léky na spaní. Ale má to háček! Léky na spaní, sedativa ani omamné prostředky neposkytují opravdový spánek, nýbrž vyvolávají stav narkózy nebo hypnózy pomocí úplné nebo částečné paralýzy centrálního nervového systému.

Přirozený spánek je však činností, tedy něčím pozitivním. Není vázán na funkci mozkové kůry, ale je normálním fyziologickým procesem vázaným na určité spánkové centrum, které je součástí autonomního nebo vegetativního nervového systému. Mozková ani metabolická činnost se během spánku nezastavují. Naopak obě jsou nezbytné pro rovnováhu člověka a obnovení jeho energie. Léky na spaní způsobují vysílení, které tyto činnosti ochromuje a vede navíc ke značnému podráždění, protože tělo na jedné straně nevylučuje toxiny nahromaděné během dne a na druhé straně se musí bránit a vyloučit další takto podané jedy.

Jak znovu najít nebo zachovat pravý fyziologický spánek? Nezapomeňme, že spánek je vázaný na rytmus bdění - spánek: pravý spánek tedy vyžaduje předchozí opravdovou aktivitu ve stavu bdění. Tělesné cvičení na čerstvém vzduchu, hluboké dýchání a před spaním třeba procházka svižným krokem podporují a zlepšují spánek. Rytmus bdění - spánek navíc kopíruje a závisí na rytmu den - noc. Spánek bude tedy jednodušší a přirozenější, bude-li respektovat meze dané člověku pro jeho činnost: den pro práci, noc pro spánek. Moudré staré úsloví je stále platné navzdory zavedení elektřiny: „chodit spát se slepicemi a stávat s kohoutem.“

Spánek vyžaduje stav tělesného, smyslového a duševního uklidnění: před spaním je třeba se zklidnit a zajistit si kolem sebe ticho, jak jen je to možné. Používání voskových zátek, do uší může odpomoci nedostatku skutečného ticha, pokud ložnice sousedí s rušnou ulicí. Místnost má být co nejvíce zatemněná, dobře větraná a nepřetopená. Je dobré spát při mírně otevřeném okně, aby docházelo k neustále obnově vzduchu a byly tak podpořeny anabolické pochody v těle (opravy, přestavby, nabírání energie). Postel má být tvrdá, abychom zabránili svalové únavě. Večeře by měla být lehká nebo několik hodin před ulehnutím. V žádném případě není dobré jíst před spaním. Mnoho nespavostí a nočních můr je dáno právě příliš naplněným nebo přetížený žaludkem. Abychom se vyhnuli nebo odstranili nespavost, často stačí jen neužívat stimulující látky (kávu, čaj, kolu, tabák, koření, čokoládu, koncentrované potraviny - cukr, alkohol). Tyto výrobky jsou velmi nebezpečné, protože maskují skutečnou potřebu spánku. Brání tak regeneraci těla a vedou k rychlému nervovému vyčerpání, které může vyústit v depresi.

Normální, fyziologický, osvěžující a blahodárný spánek je odměnou za život v harmonii se zákony zdraví. Spánek je vázán na relaxaci a bez ní není možný. Před spánkem je nutné se tělesně i duševně uvolnit. Rozjímání, zpěv nebo modlitba před ulehnutím zaručují pokojný spánek. Když si svlékáme šaty z těla, musíme také svléct všechno obtěžkání ducha a nechat jej bez starostí a trápení.

Moudrý Kazatel pravil: „Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.“ Láska a honba za penězi přináší člověku mnoho trápení, z nichž nepřítomnost spánku není zanedbatelná. Nedostatek pocitu bezpečí a strach z násilí mohou být rovněž zdrojem nepříjemné nespavosti. Rád usínám s prosbou k Bohu, aby naplnil svůj slib: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.“

Spánek je zákonem pevného zdraví, krásy a dlouhého života a tento zákon má své kořeny ve vyrovnaném duchu, spokojeném srdci a zdravém těle. Uvolnění, odpočinek a spánek se tak stávají přímými zdroji síly, radosti, pokoje a současně zářícím odrazem šlechetnosti člověka.

Nedávné výzkumy izraelských vědců5 svědčí o tom, že ty ženy, které nespí ve tmě, mají o 22 % vyšší riziko onemocnění rakovinou prsu než ženy, které spí v absolutní temnotě. Studie trvala deset let a zúčastnilo se jí 1 670 žen.

Výsledky této studie jsou zajímavé, je však třeba ještě dalších sledování. V každém případě se dá doporučit, abychom si pořídili žaluzie nebo závěsy a spali pokud možno v naprosté temnotě - tělu to ostatně nejlépe prospívá i z celé řady dalších důvodů.

T - Důvěra v Boží moc

TNikdo nemusí malomyslnět nebo si zoufat. Kristus nás chce osvobodit od naší lidské přirozenosti a sklonů ke zlému. Kdysi nejvznešenější bytost - Satan - někdy přichází k lidem s ďábelským našeptáváním: „Ty jsi beznadějný případ. Nemůžeš být zachráněn!“ Ale přece jenom Bible hovoří jednoznačně o něčem jiném: Každý člověk má naději v Kristu. Bůh od nás nepožaduje, abychom zvítězili ve vlastní síle. To nemůžeme dokázat. Proto nás vyzývá, abychom přišli a nechali se od Něj osvobodit od těžkostí, které nás ubíjejí a jsou často příčinou našich nemocí. Protože se Kristus stal člověkem, velmi dobře rozumí naší nouzi a cítí s námi. A protože je Bohem, zná nejen naše osobní potřeby a problémy, ale také okolnosti, které nás přemohly a zmalomyslněly. Ježíš vždy soucítil se všemi trpícími, Bible o tom podává jasnou zprávu. Dobře rozumí naší situaci, proto nabízí, abychom u Něj odložili své starosti a trápení.

Jestliže se ocitneme ve stavu pokušení, nebo nás pronásledují starosti, strach a utrpení, pak nám pomůže připomínat si Boží biblická zaslíbení a chvíle, kdy jsme se cítili blízko Bohu. Vědomí Kristovy lásky a oběti nám přináší odpočinutí, uvolnění a ochranu. Když na nás doráží zlo, když nás tíží pocit viny, cítíme výčitky svědomí a pronásledují nás pochybnosti, pak si uvědomme, že Kristova milost je dostatečná k vítězství nad hříchem. Rozhovor s Bohem, modlitba, nám daruje vnitřní klid.

Projevujte vděčnost. Tělesnému zdraví je velmi prospěšné když máme ochotu děkovat Bohu a chválit Ho. Lidem, kteří mají stále důvod k naříkání a radost považují za hřích schází pravá naděje. Kdo nachází potěšení jen v melancholických a temných stránkách světa, kdo se raději dívá na zvadlé listí než na čerstvou kytici květů, kdo nevidí žádnou krásu ve vysokých horách a hlubokých údolích, kdo se uzavírá před radostným hlasem přírody, která zní v uších jako hudba - ten nepoznal život s Kristem. Takový člověk kolem sebe šíří smutek a zlo.

Vychovejme se k tomu, abychom dokázali vyslovit Bohu díky za jeho nekonečnou lásku k nám. Učme se žít s nadějí, která je skutečností díky Golgotskému kříži. Nesmíme zapomínat, že jsme byli stvořeni k obrau Božímu – jako děti nebeského Krále, Jeho synové a dcery. Máme tu přednost, že můžeme hledat útočiště u Boha a nacházet u Něj klid, pokoj a mír.

Literatura:

1 E.G.White - Životní štěstí str. 69-70

2 Bible, Český ekumenický překlad, Kazatel 10:17

3 Journal of Health & Healing, Vol. 28, No. 3

4 Daniel Starenkyj „La vie en abondance". Vydalo nakladatelství Orion.

5 Chronobiology International, Feb, 2011, Vol. 28, No. 1, pgs.76-80

Copyright © 2015-2020 ZDRAVOTNÍ MISIE s.r.o. Všechna práva k obsahu vyhrazena.

X

Right Click

No right click